Když jedete na dovolenou do cizí země, určitě Vás zajímá co tam můžete sníst, jakou řečí se domluvíte nebo na co se máte nechat očkovat, ale přemýšleli jste někdy o tom, jak poznáte že můžete přejít silnici? Že můžete vjet do křizovatky? Že máte zastavit a dát někomu přednost? Ne, protože k tomu slouží semafor, což je naprosto běžná a normální věc, kterou najdete skoro v každé zemi na světě a o které se učí už děti ve školce.
No, semafory v Holandsku jsou trošku zvláštní , protože šidí oranžovou. Pokud máte zastavit a dát někomu přednost, normálně blikne oranžová a pak rozsvítí se červená. Pokud se ale máte rozjet nebo přejít silnici, po červené téměř okamžitě blikne zelená, a to je pro nás nové. Asi jen v Americe to funguje stejně. Možná si řeknete že je to maličkost, ale kolik na jedné cestě minete semaforů? Sedm? Deset? Naštěstí nikdo netroubí a nenadává pokud si zelené hned nevšimnete, jsou nervní až ve chvíli, kdy stojíte na vedlejší a chcete vjet na hlavní, i když v dálce je jen jedno auto... Semafory jsou tu plné nebo se šipkou a na křižovatce jedou první kola, pak jedou auta a na konec jdou chodci.
Dneska budu psát o tom, jak dva češi dokážou úplně sami zaměstnat úplně celý úřad práce v jednom malém Holandském městečku... :o)
Před odjezdem z Čech jsme dostali od Euresu formulář číslo E303, který umožňuje transfer dávek v nezaměstnanosti do jiné země. Celkem snadno a celkem rychle. Protože jsme včera splnili všechny podmínky pro uznání podpory tady v Holandsku (nebo jsme si to aspoň mysleli), odjeli jsme kolem desáté ráno na místní pobočku úřadu práce v Purmerendu, kam patříme podle adresy našeho ubytování a ohlásili se na recepci. Vyzvedl si nás takový milý starší pán a jeho první otázka zněla: Mluvíte holandsky? Ještě ne. Už jste někdy pracovali v Holandsku ? Ještě ne. Máte tu domluvenou práci? Ještě ne... Stačily tři otázky a pán jen bezradně zakroutil hlavou, omluvil se že pro nás nemůže nic udělat a zeptal se koho napadlo nás poslat zrovna k němu. A na to my jsme byli připravení, nikdo nemůže čekat, že přijde do cizí země, sedne si do tepla na úřad práce a řekne „postarejte se o mě“. Otevřeli jsme batoh a vytáhli desky s naším kouzelným formulářem E303, adresou a doklady a v tuhle chvíli zas pán překvapil nás, protože se ukázalo, že o tom formuláři v životě nic neslyšel. Nemohl pochopit proč jsme na malém městě u jeho stolu a ne na úřadu pro cizince kdesi v Rotterdamu a už vůbec nechápal proč po něm chceme nějaké peníze když jsme přišli na úřad práce, ale celou dobu byl milý a hodný. Později jsme zjistili, že v Holandsku jsou tyhle dvě věci od sebe úplně oddělené a o podporu se stará sociální zpráva, úřad práce opravdu jen zprostředkovává zaměstnání a jedná s lidmi o nabídkách. U nás jsou to také dvě věci, jenže pracovní úřad si všechno zařizuje sám. Tak nevadí, našli jsme vizitku paní z Euresu, vzali do ruky (znovu připomínám že česky psaný) formulář E303 a začli lovit v paměti co všechno o něm víme. A přesně v tuhle chvíli začala scéna jak z filmu :o)
Paragraph.Pán odběhl za kolegy, zkontroloval pár webových adres, zavolal na několik míst a vrátil se s mladou kolegyní. Řekli nám, že nás mohou přihlásit na úřad práce, ale musíme si zároveň s tím zajet do Rotterdamu vyřídit zdravotní pojištění pro cizince a že až to budeme mít ať se znovu ohlásíme. To už u nás stáli dva a seděli jsme tam zhruba 20 minut. Chvilku na to se u našeho stolu objevila další kolegyně, která zrovna odcházela na svačinu a kdyby se jí náš pan poradce jen tak mezi řečí nezeptal i na E303, asi bychom teď seďeli na hotelu naštvaní a unavení po dvouhodinové cestě z Rotterdamu. Paní nejen že tušila o čem mluvíme, ale věděla i kde najít instrukce a vrátila se za pár minut s malou, černobíle tištěnou brožurkou. To už u nás byli tři a seděli jsme tam zhruba 30 minut. Poradili se, podívali na Internet, začetli do brožurky a odpověděli nám, že nás mohou přihlásit na úřad práce a po vyplnění jakéhosi formuláře, který pošlou do Rotterdamu i ke zdravotnímu pojištění a všechno bude v pořádku. Bohužel, web nešel otevřít, formulář stáhnout a to už u našeho stolu stáli lidé čtyři, pátý hledal adresu a telefonní číslo do pobočky v Rotterdamu a my tam seděli už 40 minut. Začínali jsme se cítit trapně, ale oni se jen usmívali a podle mého docela bavili, protože to bylo prostě něco nového a nestandartního. Takové malé povyražení v nudnou pracovní středu.
Všechno dobré, konec dobrý. Na zítra máme sjednanou schůzku s paní překladatelkou, která nám pomůže vyplnit ten divný třístránkový formulář, protože je celý v holandštině a do dvou týdnů by pak mělo přijít vyjádření z Rotterdamu s uznáním podpory. Zhruba za dva týdny máme i první normální schůzku s poradcem pro práci a myslím, že jsme právě prorazili cestu všem ostatním, co to budou zkoušet po nás. No co, někdo být první musí :o)
Další malý úspěch, máme účet :o) Použít ho můžeme kdekoliv na světě, zahrnuje pojištění a za mezinárodní platby si účtují maximálně 15 euro, ne jako e-banka 1% z celkové částky, poplatky za převod měny a poplatky za cizinu. Jinak jsem se upsala nové pracovní agentuře, která hledá lidi s angličtinou a japonštinou, odpověděli jsme na několik inzerátů, dotankovali auto, nakoupili, prošli se kolem hotelu a zítra jdeme na úřad práce.
Naše nové bydlení je v oblasti které se říká water lands, protože tu všechna pole křižují stovky úzkých vodních kanálů a cestiček rovnou od moře a u nich najdete hromadu pěkně vypasených kačenek (tak akorát na pekáč), labutí nebo bažantů. Na březích se pasou koně, ovečky nebo krávy a za valem je už zmiňované opravdové (a ledové) moře. No, popravdě nevím jestli je to vážně moře nebo jen velký záliv, protože to z mapy co máme sebou nejde poznat, ale je to opravdu hodně velká louže vody. Přikládám rychlou fotku pořízenou na cestě do hotelu z auta, další budou ve středu nebo až o víkendu, kdy je čas na výlety.
Dobrá zpráva č. 1: Máme SOFI number! Podařilo se nám ho získat až neskutečně jednoduše a to jsme oba (nezávisle na sobě) stihli zvrtat Holandskou adresu bydliště.
Dobrá zpráva č. 2: Přestěhovali jsme se do nového hotelu a je úžasný, čistý, tichý a celých 10 metrů od moře... :o) Věděli jsme že bude blízko, ale že až tak, to nás překvapilo. Navíc, na dveřích od restaurace visí nějaké Michelinské hvězdičky a parkování je zdarma, ale vyváženě k tomu musím dodat, že nejbližší vlak nebo autobus je 5km daleko, nemáme snídaně a je tu strašněmoc drahý Internet, ale to všecko zvládneme.
Dobrá zpráva č. 3: Mirkova rýma se lepší a moje suchá kůže na rukou se lepší. Asi moře.
Špatná zpráva č. 1: Nedostali jsme účet, takže nemůžeme na úřad práce. Nelíbila se jim naše adresa, ve které chybělo směrovací číslo a byla napsaná jen na kusu papíru.
Špatná zpráva č. 2: Nikdo z pracovních agentur ani z realitek se ještě neozval. Navíc teď nebudeme mít dva dny přístup k Internetu, tak snad nic neprošvihneme.
(psáno 8. 3. 2010)
Velmi zjednodušeně: Pokud se v Holandsku narodíte, jste občanem. Pokud přijedete na týden s mapou v ruce, jste turista. Pokud přijedete na chvíli pracovat, jste expatem. Pokud chcete být cizincem o kterého se starají úřady (třeba podporou v nezaměstnanosti), musíte získat SOFI number, založit si účet v Holandské bance a ukázat doklad, že trvale bydlíte. Tak přesně o to se budeme snažit v pondělí, i když trvalou adresu ještě nemáme. SOFI number je zkratka pro sociaal-fiscaal nummer a funguje podobně jako naše rodné číslo. Jako obyčejní turisti ho nepotřebujete, ale musíte si o něj požádat pokud budete v zemi déle než 3 měsíce, pokud chcete práci, účet v bance, podporu nebo cokoliv úředního. SOFI number Vám vydá každý Belastingdienst v místě bydliště a stačí Vám k tomu jen pas a adresa bydliště. Jestli chcete SOFI jen na tři měsíce nebo dokonce méně, může Vám projít i adresa hotelu, ale jestli chcete víc, potřebujete adresu trvalou nebo hodně štěstí na úřednici u okýnka. SOFI je na počkání. Účet v bance je něco podobného. K založení potřebujete pas, SOFI number a adresu bydliště. Některé banky se specializují přímo na cizince a expaty a mají smlouvy, internetové bankovnictví i helplinku v angličtině jako třeba ABN-AMRO bank nebo RABO bank. Obě výše zmiňované banky taky umí přivřít oko nad nějakou chybějící věcí při zakládání účtu jako je trvalá adresa a v to přesně doufáme i my. Založení účtu trvá zhruba 40 minut.
Neděle je od slova nic nedělat... nebo ne? Žádný velký výlet jsme neplánovali, ale malou procházku venku jsme přece jenom riskli. Je tady možná tepleji než v Praze (nebo v Sokolově, kde napadlo 20 cm sněhu a teplota klesla na -12 stupňů), ale strašně tu fouká a není se za co schovat, takže nosíme kapucy přes čepice a dvojí kalhoty. Vydali jsme se z Amsterdamu směrem na severozápad, kde podle mapy už nic kromě vody a silnice není, ale realita je nakonec mnohem hezčí. Za poslední bytovkou jsou místo silnic cyklostezky, z vodních kanálů potoky plné kačenek a labutí, z osamělých okrasných stromů malé lesoparky plné koní a domy vystřídaly hriště nebo sportovní areály. Od nejbližšího metra je to zhruba hodinu pěšky, od poslední zastávky autobusu asi třicet minut a tramvaj tam nejezdí vůbec. Cestou zpět jsme objevili úplně nový obchoďák a v něm zrovna upečené Tandori kuře, takže i oběd byl mňam ňam a jsme spokojení.
Jak jsme došli na hotel, čekala nás další hromada inzerátů na práci, zarezervovali jsme si nový, levnější a hezčí hotel přímo u moře kam pojedeme hned v pondělí a popovídali jsme si s malou skupinkou čechů, kterou jsme objevili pracující přímo u nás v hotelu. Dali nám pár tipů kde hledat práci a věděli minimálně o jedné další osobě, které se před týdnem podařilo najít práci v našem oboru takže nás celkem potěšili a děkujeme. Mirek má docela zlou rýmu, půjdu mu najít paralen a uložit ho do postýlky.
(psáno 7. 3. 2010)
Te Koop znamená na prodej a Te Huur znamená k pronájmu. V Amsterdamu je každý byt na prodej nebo pronájem viditelně označený cedulkou v okně i s telefonním číslem a webovou adresou realitky, takže Vám teoreticky stačí jen chodit s tužkou a papírem ulicemi a sbírat telefonní čísla jako když hrajete nějakou městskou bojovku. Píšu teoreticky, protože v praxi to má svůj háček, stejně tak jako skoro všecko na tomhle světě.
V Holandsku jsou přísné zákony na ochranu nájemníků, které skoro nedovolují majiteli vyhodit neplatiče z bytu pryč a z toho důvodu chce budoucí majitel spousty důkazů o tom, že jste solidní, čistotní a máte práci - čímž se dostáváme k tomu háčku. Existují dokonce tabulky na to, jak drahý byt si můžete dovolit, pokud znáte výši svého průměrného ročního platu. Roční plat jednotlivce musí být 45 až 55 násobně větší než jeho měsíční nájem a v případě dvojic je to dokonce 65 až 75krát. Pokud tedy práci nemáte, musíte hodně složitě dokazovat, že máte na bydlení našetřeno nebo se s Vámi pro jistotu nikdo ani nebaví. I my jsme změnili strategii a zůstáváme v hostelu dokud nebudeme mít práci, pak teprve zkusíme to bydlení.
Ceny bytů se pohybují od 850ti do 1500 euro na měsíc, ale u luxusních a zařízených apartmánů v centru se majitel nestydí ani za cedulku 2300. Cenu pak ovlivňuje čtvrť, zařízenost, stáří nebo občanská vybavenost, ale to není nic nového, to je v každé zemi úplně stejné. Nejoblíbenější je čtvrť pro cizince je tu oud-zuid, nejdražší centrum a nejlevnější spolubydlící apartmány pro studenty jsou na okrajích města. Dokonce jsme už narazili i na podvodníky, když Vám někdo napíše, že chce za luxusní a vybavený byt v centru 500 euro na měsíc a ani Vám nemůže přijít předat klíče, protože je zrovna ve státech, zavání to podrazem. V horším případě chtějí i peníze předem, aby se mohli do těch států přestěhovat, ale to se nám osobně zatím ještě nestalo. Zajímalo by mě, proč si všichni vymýšlí zrovna Ameriku, ale ve Státech prý zase píšou Afriku...
Dneska Vám napíšu jak vypadá náš normální den. Ráno v 8 vstaneme, upravíme se a jdeme na snídani, kde u toustů a kafe promýšlíme další den v Amsterdamu. Není to moc snadné, Italové řvou, Američani Vás nenechají sednout protože sedí kilometr od stolu a Španělé mezitím berou veškeré jídlo z pultů a balí si ho do tašek, i když je to přísně zakázáno. Zdá se, že jediní češi se tu chovají nejlíp, asi se svět opravdu mění. Po snídani kontrolujeme všechny e-maily a telefonní čísla, opisujeme si názvy ulic kam musíme jít a plánujeme nejoptimálnější cestu tramvají nad GVB mapou (místní MHD), protože jezdíme za lístky na hodinu a nechceme moc utrácet. Zhruba do dvou odpoledne obcházíme úřady, agentury, instituce a všecko možné co máme v plánu a cestou si zapisujeme čísla u bytů na pronájem. V Amsterdamu je totiž každý byt na prodej nebo pronájem pěkně označený cedulkou přilepenou na okně, kde je i telefonní číslo na agenturu a webová adresa, takže je to celkem snadné. Je to dost praktická věc, ale drtivá většina je na prodej, takže moc úlovků zase nemáme. Pak je na řadě oběd. Přímo před hotelem je velké tržiště, kde se dají sehnat čerstvě ulovené a upečené rybišky (šest malých kousků za 5 euro a přejedení jsme oba) nebo zajdeme na polívku a rozpečenou bagetu s pestem (mnoho druhů, cena asi asi 4 eura) a nebo jen tak chroupeme kulatou mrkev, sýr a chleba z Alberta. Pokud nemáme na odpoledne žádné nabídky na byt ani úřady, sedíme znovu u Internetu a odpovídáme na e-maily agentur a realitek. Internet je tady v hotelu hoooodně špatný, když se nedaří, odesíláme jednu odpověď i šestkrát a nejhorší je asi Seznam, netuším proč. Když vyřídíme i internetové věci a pořád je světlo, jdeme se ven projít nebo nakoupit něco k večeři. Věčer koukáme na televizi, píšeme na blog, upravujeme fotky, večeříme co dům dá a kolem jedenácté jdeme spát. No jdeme spát, snažíme se usnout, protože v hotelu je hodně mladých lidí a rádi trápí svoje sousedy klepáním na dveře ve tři ráno nebo řvaním, ale naštěstí ne každý den. Už se těšíme do svého nebo do jiného hotelu :o) Naštěstí tu budeme už jen dva dny. Jo a abych nezapomněla, postel taky stojí za to. Neznají tu rošty a mají rádi měkké matrace, pro jistotu radši dvě na sobě ... Kromě těhle standartních věcí jsme si včera koupili holandskou předplacenou telefonní kartu (od Vodafonu) projeli se vlakem, protože jsme dostali dva lístky do centra zdarma od P+R parkoviště kde spinká naše auto a zjistili si kolik nás bude stát náš první výlet v sobotu. Tak dobrou noc :o)
(psáno 5. 3. 2010)
Včerejšek i dnešek nesou první zklamání. Na bydlení se nikdo neozývá, na práci se nikdo neozývá a z chození venku jsme celí zmrzlí. Byli jsme hledat úřad práce a když jsme ho konečně našli, odmítli nás. Začarovaný kruh funguje dokonale - nemáš práci, nebydlíš. Nebydlíš, nejsi v systému a nedostaneš práci. Každopádně nevzdáváme se, hledáme dál.
Díky běhání po agenturách a úřadech jsme objevili další kus Amsterdamu, projeli se vlakem a vyfotili pár zajímavých budov, ale moc výletů si zatím dovolit nemůžeme, protože veškerý čas jde na hledání. Až to vzdáme úplně, pak to tu všecko procestujeme a vrátíme se domů :o) První výlet máme naplánovaný centra Amsterdamu. Trojůhelníkové budovy u Slotemeer čtvrtě, blízko úřadu práce Prostě mlýn. Jdete čtvrtí plnou domů a lidí, zahnete za roh a koukne na vás mlýn.
Kolo si zatím nemáme kde půjčit, kupovat ho nechceme a auto spinká na P+R parkovišti kousek od hotelu, protože to je nejlevnější způsob parkování ve městě. Zatím jsme hromadnou dopravu použili jen 6x a chodíme pěšky, ale už máme celkem představu o tom jak to tady funguje :o) Kromě taxíků můžete použít tram, sneltram, bus a vlak. Tramvaje. Čísla od 1 do 21, čtyři zóny, lístek od 2.30 euro, žluté zastávky. Metro. (Sneltram). Čísla 50 až 54, čtyři linky, lístek od 2.30 euro, modré zastávky Autobus. Čísla od 60ti do moc, lístek 2:30 euro, žluté zastávky. Základní lístek tu stojí 2.30 euro a mají mnoho druhů, od jednoduchého, zpátečního, na hodinu, na den, dva, tři nebo čtyři a můžete vidět klasické lístky, které Vám řidič orazítkuje, chiplístky, které mají malý čip a kontakty mezi dvěma listy papíru nebo plastové chipové karty s fotkou. Lístek se dá koupit u řidiče, na některých zastávkách tramvaje a u každé stanice metra nebo v centru dopravních podniků. SMS lístky tu neznají, ale zato můžete v automatu zaplatit kreditkou.
Do každé tramvaje se nastupuje jen dvěma místy, u kterých sedí osoba, která Vám prodá, zkontroluje nebo orazítkuje lístek a vycházet můžete jakýmikoliv ostatními dveřmi. Pokud máte chip lístek nebo chipkartu, musíte ji přiložit ke čtečce i při výstupu, protože je přestupní a můžete ji až do konce platnosti (hodina, den, dva až čtyři) používat. Lístek (chiplístek nebo chipkarta) platí na všechny druhy přepravy. Některé stanice křižuje i vlak, ale ten jsme ještě nezkoušeli. K našemu překvapení ta osoba od lístků také hlásí zastávky a výluky :o)
Vtipní jsou revizoři. Chodí ve skupince po pěti lidech (ověřeno víckrát), kdy jedna osoba zůstane u kontrolního okýnka a zbytek se rozdělí a rozprchne po vozidle. Narozdíl od našich nosí klasické uniformy takže jsou hned poznat a pořád se usmívají. [edit] Slibovaný vlak. Něco jako pražské City Elefant soupravy, cena stejná jako bus a tram.
|
RSS Feed